Přehlednost a funkcionalita jsou základní složky kvalitního webdesignu. Na minulém firemním setkání nám ale David připomněl, že na jeden aspekt se při navrhování webů trestuhodně zapomíná – vlastnosti barev. Tady je to nejdůležitější z jeho přednesu:
Mnozí z nás v běžné praxi zaslechli frázi: „Neexistuje špatná barva. Jen špatně použitá barva.”
Takových najdeme po internetu celou řadu. Jedním z nich je třeba velmi diskutované použití přesaturovaných barev v dark módech. Pokud váš web podporuje temný režim, je lepší se jim vyhnout, neboť mohou působit křiklavě a nevhodně. Barvy jemnější sytosti jsou od základu příjemnější na pohled, což uživatel ocení hlavně při čtení textů nebo delší práci s aplikací.
Když ale prozkoumáme, odkud tento etablovaný citát pochází, otevře se nám cesta k hlubší znalosti celého problému.
Doporučení na desaturaci barev při použití tmavého režimu od autorů Material Design (Google)
Myšlenka pochází z knihy Interaction of Color Josefa Alberse, která v oboru designu dosahuje takřka biblického významu. V jádru jde však o poměrně jednoduchou a nečekaně poetickou výpravu, která svou teorii nevysvětluje, nýbrž ukazuje. Jak totiž tvrdí sám autor: Jeho cílem nikdy nebylo umění učit, jen přimět lidi lépe nahlížet. Je tak určená všem, kdo se chtějí správně dívat a vnímat provázání barev v širším kontextu.
Tato interakce je pro webdesign klíčová – vždy stojíte o to, aby uživatelé strávili na webu co nejdéle času a narazili na co nejméně překážek. I barvy mohou představovat překážky, a zdaleka nejde jen o otázku subjektivního vkusu. Nelíbivé odstíny, přehnaná saturace, nevhodné kombinace. Každá podobná chybka může být důvodem, proč web opustit a vydat se jinam.
Rozdíly ve vnímání barev na základě pozadí (Interaction of Color | Josef Albers)
Červené cihly na černém a bílém pozadí (Interaction of Color | Josef Albers)
Dobrým příkladem z knižní teorie je stěžejní role pozadí.
Obrázky výše ilustrují jeho význam na příkladech dvou stejných barev, které se jeví odlišně, a dvou odlišných, které se jeví stejně. Čistě na základě pozadí se proměňuje vnímání celkového odstínu. Barva tak může získat nebo ztratit na síle až po interakci s jinou, jež ji pozvedne, nebo naopak potlačí. Toho si můžete všimnout u čtverců z červených cihel, jejichž sytost a celková výraznost vzrůstá hlavně s použitím černého pozadí. Výsledný efekt písma nebo grafiky na webu tak z velké části záleží nejen na primární nebo sekundární barvě, ale na vztahu mezi nimi.
Svrchu dolů: proměna odstínu, světlosti a sytosti na různých pozadích (Interaction of Color | Josef Albers)
Sekundární barva dokáže specifickým použitím ovlivnit i další vlastnosti. U prostředních čtverců výše se mění světlost zelené v závislosti na pozadí. Z tmavomodré plochy vystupuje mnohem jasněji než z krémově žluté vpravo. Jde však o jednu a tutéž barvu.
Spodní čtverce si naopak pohrávají se sytostí růžové. Zářivá žlutá vlevo ji vyzdvihuje natolik, že z obrazce vystupuje jako zřejmý středobod, který okamžitě upoutá pozornost a vyvolává pocity hravosti a energie. Při výměně za podobně laděné pozadí ovšem primární barva působí vyšisovaně a mdle.
I ty nejvýraznější odstíny tak mohou být při konkrétním použití tlumené a skryté.
Přestože oblíbenost barev je velmi osobní a některé kombinace vám nikdy nepřirostou k srdci, každá může být hvězdou. Musí však dávat smysl v kontextu ostatních barev nebo třeba s typografií. Její kvalita vychází hlavně ze vztahu k ostatním prvkům designu.
Albersova kniha je skvělým prvním krokem, jak tuto provázanost začít pozorovat, pokud jste o ní nikdy více nepřemýšleli. Je cenným materiálem pro studenty i kované designéry, kteří si chtějí otestovat citlivost svého vizuálního vnímání. Nenajdete v ní žádné marketingové mantry ani definitivní odpovědi na otázky, která barva prodává, či naopak odrazuje.
Naučí vás, jak se správně dívat. Schopnost, již oceníte nejen při tvorbě webů.
